Na horach podruhe

(více)

11.03.2009 20:56:17 | 0 komentářů | stálý odkaz

Víkendové lyžování v Krkonoších


Je pátek 30.1.09 a s mými pubertálními dětmi vyrážím na víkendové lyžování do Krkonoš. Večer před odjezdem jsem do auta naložil všechny lyže, boty a další potřebné věci. V pátek ráno se stavuji pro děti a společně se těšíme až už budeme v cíli naší cesty. Po ujetí cca 30 km vidím u krajnice policejní hlídku a doufám, že mě nezastaví. Zastavila. Hned se snažím s policistkou komunikovat, nevěda, zda jsem spáchal přestupek, či ne. Spadl mi kámen ze srdce, když mě ta uniformovaná žena sdělila, že se jedná o běžnou silniční kontrolu a už se viděl, jak během chvilky budem dál pokračovat v jízdě. Silně jsem znejistěl, když s mými doklady odešla do svého vozu a vysílačkou začala cosi ověřovat. Následně mě sdělila, že nemám auto způsobilé provozu, neb nemá platné emise a osvědčení o technické kontrole = pokuta 500,- až 2000,- Kč. Opravdu jsem nějak pozapomněl toto hlídat a s mým 4 roky starým autíčkem jsem jezdil 14 dní s propadlou technickou. „Máte u sebe nějaké peníze“ optala se a tušil jsem, že bez pokuty a možná i nějakého bodíku se to tentokrát neobejde. V tu chvíli okolo projíždělo policejní auto a vzájemně se zdravili. I já jsem na policajta za volantem začal zuřivě mávat, neb to byl známý z místního oddělení vzdáleného asi 40 km. Jaká to je ale náhoda, že se tam zjevil, jak anděl, ač mě evidentně nepoznal. V tu chvíli se rozhovor s policistkou stočil na téma, odkud ho znám atd. a nakonec se ta zpočátku přísná paní policistka, nade mnou slitovala, popřála šťastnou cestu a mohli jsme pokračovat bez finančního odlehčení za svým cílem.
Konečně jsme na parkovišti u sjezdovky. Z rakve vyhazuji lyže a lyžáky a v tom má dcera konstatuje, že zapomněla doma lyžařské brýle. Velmi nepříjemné v tom mrazivém, mlhavém a větrném počasí. Ale patří to již normálu. Snad se mi nestalo, za ta léta, co s nimi někam vyrážím, že by jeden, či druhý něco důležitého doma nezapomněl. Začínám se rozčilovat a konstatovat cosi o jejich nezodpovědnosti. Když v tom vidím mého syna nevěřícně zírat na pár lyžáků a přemýšlím, co se děje. „Tati, každá bota je jiná“ konstatuje a myslím si své. „To není přeci možný“ oponuji mu a jdu se přesvědčit. A opravdu. Děti : já – 1:1. Při tom balení na poslední chvíli jsem opravdu sáhl po botě z jiného páru a tak jedna bota byla o 2 čísla menší, než druhá. A tak honem běžím do půjčovny, kde mi ochotně půjčují jiné boty za cenu, za kterou by mě v Praze půjčili kompletní výbavu. Prostě horská přirážka, za blbost a nepozornost se hold platí.
Lyžujeme, zima krutá, na Medvědíně minus 10 a k tomu místy mlha a vítr, ale to mě přeci radost z lyžování nemůže zkazit. A i když ani mě není nejtepleji, snažím se to nedat najevo. Když však vidím zkřehlou dceru, dávám pokyn k zastávce u nejbližšího občerstvení. Odchován komunistickým režimem si při pohledu na ceny připadám jak v Alpách. Sýr v housce 110,- Kč, hamburger též, klobása 85,- svařák 60,-, co bych ale pro dětičky neudělal.
Po cca dvaceti minutách čekání od zaplacení se konečně dočkáme objednaného hamburgeru, smažáku a svařáku. Moc jsme se však neohřáli (mimo mě – od svařáku), neb uvnitř nejen, že nebylo místo k sezení, ale ani k stání. A tak jsme výše uvedená jídla mírně zapáchající přepáleným tukem konzumovali venku.
V sobotu ráno opět vyrážíme lyžovat. Zima a vítr je snad ještě větší, než včera a to jsme se ještě více nabalili. Po prvním sjezdu mi dcera oznamuje, že ji bolí hlava a je jí zima. Když se nepřestává klepat zimou, posílám ji ohřát se do restaurace ve Špindlu, kam za ní se synem později dorazíme. Když se ani po víc, jak hodině nerozehřeje, rezignuji a jedu s ní do penzionu. Večer má vysokou teplotu a tak místo nedělního lyžování vyrážíme v neděli ráno domů. Tím předčasně končí naše víkendové lyžování. o nás čeká příště?

01.02.2009 20:27:37 | 0 komentářů | stálý odkaz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se